To se mi ještě nestalo

    Dle mého názoru má v sobě každý z nás touhu po změně. Po změně kousku svého já. Netvrdím, že to vím naprosto jistě a jistě se najdou i takoví jedinci, kteří jsou se sebou a s tím, co jim příroda nadělila, spokojeni. Ale to aspoň maličké ale se objevuje docela často. Všichni chceme být štíhlí, někteří hubení touží přibrat. Ta si žehličkou rovná vlasy, přestože ta s těmi rovnými chodí na trvalou. A ten malý, hnědooký by chtěl být vysoký, modrooký blonďák, který sám o sobě přemýšlí, proč tak vyrostl. Ti hodně nespokojení chodí na plastiky apod. Ti srovnanější si vystačí s kadeřnictvím, fitkem, solárkem, nehtovým studiem a kosmetikou a ti nejsrovnanější to vůbec neřeší.
    Já na sto procent patřím do kategorie spokojených a mírně nespokojených, a proto se u mě střídají období hladu a jídla, navštěvuji nějaké ty salony, ale toto bych vůbec neřešila. Můj hlavní problém je úplně někde jinde. Můj hlavní problém jsou moje nohy, respektive nohy od kotníků dolů, a když slyším větu:"Já ulítávám na botičkách.", chtěla bych dostat povolení zabíjet. Ne, až tak hrozné to není, ale tu větu nemohu ani slyšet a ani vidět napsanou, protože já, i kdybych chtěla, nikdy ulítávání na botičkách neokusím. A také toužím nosit boty, které se mi líbí, ne jenom ty, které mi padnou. Ne, že mi padnou do oka. Ty, které mi padnou na mé rozdílné nohy. Ale nohy jen tak vyměnit nelze, a přesto musí stále sloužit. A když nejdou vyměnit nohy, musí se o ně náležitě pečovat, třeba vhodnou obuví.
A jsem u toho. Nepotřebuji mít menší nos a nepotřebuji být menší. Sice potřebuji pár kil dolů, ale hlavně potřebuji boty. A to ne jedny boty. Já potřebuji boty na každé roční období. Boty, ve kterých mi bude dobře a takové boty, ve kterých vydržím a dokonce se mi budou i líbit. A to vše z jednoho prostého důvodu. Nemohu celý rok chodit v letních nazouvácích. Donedávna jsem jezdila nakupovat boty k našim jižním sousedům, do obchodu, kde jsem si vždy vybrala ty, které mi seděly, a dokonce se mi i líbily. Proto není zvláštností, že mám ve svém botníku několikatery boty stejné velikosti, stejného tvaru a střihu, ale jiné barvy. Zimní a podzimní určitě.
Jenže stala se ta věc a můj oblíbený obchod zrušili a já zůstala na letošní jarní sezónu "bosá", a tím pádem jsem šla do velkého risku. Objednala jsem si dvoje boty přes internet. Jedny jsem hned prodala kolegyni a druhé jsem vrátila, jelikož mi byly oboje velké, ale jinak by mi určitě seděly.
Jedno riskování mi stačilo, a proto jsme se rozjeli do právě tohoto obchodu boty koupit. No, nebudu to nijak zvlášť popisovat. V obchodě s botami to vypadalo jako v obchodě s botami, ale s tím rozdílem, že se mě hned ujala slečna prodavačka, mého chlapce sám pan majitel a já zkoušela boty, které jsem si vybrala. Ani jsem nestačila vnímat, co dělá můj chlapec, který nic nepotřeboval, ale dvě krabice v jeho rukách svědčily o tom, že se mu tam také líbilo.
A já? Já jsem si nesla k pokladně. Omyl. Slečna mi nesla k pokladně troje boty, protože já jsem si ještě něco prohlížela a přitom jsem si připadala jako ve snu. Já jsem si koupila troje boty a každé jiné. Jiné nejenom barvou, ale také tvarově a střihově. Tak to se mi v životě ještě nestalo a v létě se tam zcela určitě ještě pro nějaké vrátím.
A zajisté to nebude kvůli té slivovici, kterou mě na závěr počastoval majitel prodejny. Prý byla z vlastních trnek a musím napsat, že trnky měli velice dobré. Kdyby ji chtěl někdo, čirou náhodou, ochutnat, klidně vám řeknu, kde to bylo.