V cizí zemi podruhé

04.08.2015 07:53

    Je ráno, venku  září sluníčko a dere se i k nám do pokoje. Naštěstí máme balkon na jih, další apartmán má okna na sever, tak se to dá zvládnout a zatím nemusíme pouštět klimatizaci. Ráno je totiž daleko příjemnější než večer, kdy jsme se naakumulovaní teplem vrátili od vody. Zajímavé je, že včerejší den mi ani tak horký nepřipadal, jelikož chvílemi bylo zataženo i trochu foukalo, faktory působily, chladná voda osvěžovala a my jsme střídali místa pobytu.
    Jedno výborné místo jsme našli i v zahradní restauraci. Nejde tak ani o místo, ale o skvělé jídlo, kterého bylo tolik, že se nedalo dojíst. Z toho, co jsme dostali, by se určitě najedl ještě jeden, možná dva. Když jsem potom nacpaná ležela na lehátku a pozorovala lidi kolem sebe, uvědomila jsem si, že je mi tu vlastně velice dobře a cítím se zde jako mezi svými. Zřejmě všichni chodí obědvat do stejné restaurace, protože jen málokdo měl splasklé břicho. Od mladých po staré, od malých po velké se promenádovali kolem vody a vůbec se nesnažili skrývat svá velmi dobře stavěná těla. Dokonce některé dívky a ženy měly na obě jen titěrné bikiny, přes které jim viselo břicho a šňůrky z podprsenky jim na zádech nebylo vidět. Źádná trička nebo šatičky na procházku jako já. A tak tady došlo k opětovné myšlence, že postava se musí umět nosit. Zřejmě se to budu muset naučit, ale taky je možné, že už je na to pozdě. Ale zase dobré je, že nemusím mít tak velkou sebekontrolu a tím se mi dostává pocit uvolnění. Sice není tak velký, abych riskovala trojúhelníky na šňůrkách, ale v mých celoplošných černých plavkách to jde. 
    Také mám dobré vlasy, jak říká naše babi. Obzvláště mě to potěšilo, když jsem vylézala z vody s mokrou hlavou, každým vlasem jinde a obdivovala ty, které vycházejí z vody s nedotknutým makeupem i účesem. Některé ženy ani nemají kapku vody na slunečních brýlích, když v nich plavou. A toto všechno jsou věci, které já při koupání nezvládám, nechápu a ani nechci. Plus mám jenom v tom, že ve vodě nejsou vidět mé odrbané nehty na nohách. 
    Náš chlapeček naopak řeší daleko důležitější věci než já. Potřebuje vědět, jestli je už jeho šipka do vody správně natrénovaná, jestli půjde na zmrzlinu a jestli si i zítra bude hrát na křečka ve velké, nafouknuté, průsvitné kouli, poslané na vodní hladinu. Také je pro něho velmi důležité vědět, jaký plavčík má službu u skluzavek a jestli ještě zažije velké vlny.
    Také naše babička si včera došla na své. No málem nedošla. To, když chtěla změnit místo relaxace a trošinku nám zabloudila. Naštěstí šla stejnou cestou, kterou se vraceli chlapi z piva. A jak si to tak pěkně vykračovala v nových pantoflíčcícch, které jí sedí líp než ty ukradené, tak si jich ani nevšimla. Naštěstí si všimli oni a navigovali ji správným směrem.
    Po celém, "vyčerpávajícím" dnu jsme padli unaveni do postele a dnes už čekám, jak se všichni proberou a znovu vyrazíme do terénu. Ale hned určitě ne.
Den přece musí začít snídaní a ještě musíme pro pečivo a rozmyslet se, co k ní připravíme a co nabalíme a kdy a kam půjdeme.