V cizí zemi

03.08.2015 08:04

    Užívám si dovolenou. Všichni kolem mě spí, já si popíjím kafíčko a začínám popisovat, jak se cítím v cizí zemi. V cizí zemi se cítím docela dobře. Možná proto, že mi zas tak cizí není. Několikrát jsem tady už byla, cosi jsem i pochopila i pochytila. Například to, že jazykem domorodců se nikdy nemůžu domluvit. Ale mám tady k dorozumívání několik možností. Mohu používat němčinu, angličtinu, nebo jim kreslit obrázky. Německy neumím, anglicky už neumím a na obrázky nemám trpělivost. Tak oprašuji nějaká ta anglická slovíčka, nebo se usmívám a pokyvuji hlavou. Potom vystrčím hrst mincí, ze kterých si dotyční vyberou ty, které se jim líbí. S papírovými bankovkami problém nemám. Nejvyšší, kterou vlastním, má hodnotu 20 000 a odčítat z hlavy umím. Také je fajn, že jsem z domu vzala pouzdérko z umělé hmoty s gumovým těsněním, které si, naplněné penězi, bereme do vody. Brali jsme. Asi po dvaceti lety odešlo do důchodu a přestalo sloužit. To nám ale nevadí, koupíme nové. Vadilo mi jen to, když jsme vytáhli peníze, ze kterých valila voda a já je potom sušila rozložené na mých nohách. Na druhou stranu jsem je měla pěkně nazdobené. Sice jsem odjela z domu jako dáma s čerstvou pedikúrou a vzorně nalakovanými nehtami na nohám stejným lakem, jaký mám na rukou, ale po prvním dnu, kdy jsem se pohybovala v bazénu s horkou vodou vkleče, si už jako dáma nepřipadám. Na palcích zůstaly pouze oškrabané fleky a některé nehty jsou skoro čisté. A já si uvědomuji velkou chybu, které jsem se dopustila tím, že jsem si nevzala odlakovač a rukavice na údržbu. No, co se dá dělat. Dá se být hodně ve vodě, hodně ležet na břiše palcemi k zemi a málo chodit mezi bazény tam, kde lidem vykukují hlavy na úrovni mých chodidel. 
    Horší na tom je naše babi, které někdo odcizil hned první den u bazénu zcela nové pantoflíky značky Fila. Místo nich dnes půjdeme koupit nějaké gumáky, o kterých věřím, že zůstanou. I náš chlapeček řešil problém. Plavčice ho nechtěla pustit na skluzavky, že je malý. Tak si počkal na vystřídání a zkusil to znovu. U jiné služby zabodoval, když si stoupl na špičky a plavčík uznal, že zas tak malý není a ten okamžitě a náležitě své výšky využil k několikanásobnému sjíždění.
    A ještě se trošičku zmíním o ubytování. Apartmánky jsou nové, moderní, krásné, barevně nádherně sladěné a hlavně čisté. A co se našemu chlapečkovi na nich nejvíc líbí? Odemykání kartou, Wi-fi, několik druhů osvětlení a velká postel, kterou dostatečně využívá.
   Tak pro dnešní den psaní stačilo, jelikož teď skočím do Lidlu, který měl v neděli zavřeno, pro čerstvé pečivo a budu doufat, že se moji milí, unavení brzy vzbudí a půjdeme sbírat nové zážitky.