Na výletě

    Tento víkend jsme prožili se svými přáteli u svých přátel v zemi, která kdysi prohrála válku. Od té doby už uplynulo hodně vody v řece Necar, která protéká našim oblíbeným německým městem. Přestože jsme tam nebyli poprvé a náš program byl předem naplánovaný, potkali jsme se s různými nepředpokládanými situacemi. Už ta první po našem příjezdu ve 23.00 hodin byla úžasná. Byli jsme hostitelkou přivítáni před domem. Na tom by zajisté nic nebylo, kdyby nebyla ustrojena v saténovém pyžamu a nevítala nás třetinkami čínského piva, zakoupeného naproti v obchodě. Pivo nepiju. Pila jsem. Pila jsem stejně jako ostatní opřená o zídku, kterou zveme "čínská zeď", ale zároveň jsem musela hýbat nohama, abych neztuhla. Pivo jsme pila v životě asi čtyřikrát, nechutnalo mi a jaksi jsem se díky němu nemohla pohybovat. Ale čínské pivo z německého Lidlu nic. Vypila jsem celou lahvičku a odešla po svých. Spíše to byla pro nás taková malá společenská událost a kolem projíždějící tramvaje nás vůbec nerušily. Jinak byla ulice zcela prázdná a my jsme ji po přípitku také opustili. Druhý den dopoledne jsme s holkama zašly jak do Lidlu, tak do Aldi a zjistily jsme, že se tam velice dobře nakupuje a dokonce levněji než u nás. Byly jsme tam i v sobotu a kdyby bylo otevřeno i v neděli, šly bychom zase. Ale unie má ta pravidla zřejmě pro každou zemi jiná.
    Také jsme se dozvěděli, že nedaleko od nás, v bývalých amerických kasárnách, žijí lidé, které do Německa pozvala Angela. Co mě však velmi zaujalo bylo to, že tyto lidi autobusy rozváží do centra města, aby si mohli nakoupit v různých obchodech a nekoncentrovali se na jednom místě. Tuto informaci jsme dostali potvrzenu, neboť jsme ji viděli na vlastní oči, když jsme se jeli projít na mou oblíbenou ulici, která se jmenuje
 

a je v Heidelbergu hlavní třídou. Proudí ní husté davy lidí a já davy lidí přímo nesnáším. Ale tady je to jiné. Davy mi nevadí. Spíše je pro mě zajímavá možnost prohlížet si to kosmopolitní seskupení. Celou ulici lemují staré domy a v nich obchůdky, kavárničky a stánky, což se nám perfektně hodilo, jakmile začalo pršet. Hodně pršet. Rychle jsme zakoupili deštníky a rychle jsme je i schovali. Než jsme vyšli zpět do ulice, nepršelo. A tak jsme se loudavě přesouvali do našeho také oblíbeného "šniclhausu", abychom den krásně ukončili. Ale v čem spočívá krása tohoto podniku někdy příště, stejně jako o návštěvě německé školy a účasti na party, konané u hřiště na beach volley.

           čínská zeď naproti Lidlu

          hlavní ulice