Vše se opakuje

    V době studií na vysoké škole jsem si přivydělávala v cukrárně. Obsluhovala jsem, skládala a balila zákusky, porcovala zmrzlinu, vařila kávu, nalévala panáčky a pozorovala lidi, jak se střídají ve frontách u dvou pultů nebo u několika stolečků. Osazenstvo jednoho stolečku jsem pozorovala obzvlášť ráda, jelikož se skládalo z kamarádky mé babičky a jejích dvou nějakých známých. Přítelkyně naší babi i její spolustolovnice byly dámy, které měly spoustu času. Chodily pomalu a chodily v šatech. Na hlavách měly klobouky, na rukách rukavičky, v rukách kabelky a rtech rtěnku. Přišly, posadily se k oknu a objednaly si nějaký řez, turečka a stopečku Becherovky. Pokaždé to bylo stejné. A tak tam babky seděly, popíjely, pojídaly, povídaly, odcházely a znovu se vracely, aby si prožily své odpoledne tímto pěkným způsobem, a tak si zkrátily a zpříjemnily dlouhý den.
    Při jejich pozorování mě napadaly otázky typu: "Kam budu jednou chodit já?" Od té doby už uplynulo hodně času. Babička i její kamarádka by letos slavily 101. narozeniny. Já už dávno nechodím po brigádách a z cukrárny je second hand. Dámy v našem městě nenosí kloboučky ani rukavičky a možná jim z té doby zůstala jen kabelka s rtěnkou. A co je ještě nového? Nové je to, že už znám odpověď na svou otázku.
    Naskočila mi včera, když jsem šla na kávičku se svou kamarádkou. Místo setkání jsme vybraly okamžitě a později nás napadlo, že možná i bezmyšlenkovitě. Ale asi to tak mělo být. K bodu našeho sezení jsme každá přijela autem. Na sobě kalhoty, haleny, korále, šály, v rukách velké tašky, ty s nákupem zatím odpočívaly v kufrech aut, a na očích brýle, abychom se lépe viděly. Huby jsme měly namalované, vlasy mírně rozčepýřené, výraz optimistický a pletené rukavice čekaly v kapsách našich zimních svršků. 
    Prostě "dámy" dnešní doby, jedoucí z práce. Ale krásně jsme si užily to povídavé odpoledne nad šálkem kávy a při sklenkách mírně perlivé vody, navíc obklopené vůní čokolády, vanilky a skořice. Toho bychom v kavárně ani vinárně nedosáhly. Ale v nové cukrárně to nemělo chybu.  Zřejmě přišel náš čas.
    A tak jsem včera pochopila, že odpovědi na naše otázky vždycky přijdou. Jen je někdy potřeba si na ně chvíli počkat, nebo stačí počítat s tím, že vše se s malými obměnami opakuje.