Vývoj

    Vše se vyvíjí. Vše se vyvíjí velmi rychle. Někdy tak rychle, že věci, které často bereme jako samozřejmé, změní svou tvář tak, že je potom, když je potřebujeme inovovat, nepoznáváme. Některé se naopak za ta leta nezmění vůbec. Dnes jsem na jednu takovou věc přišla.
    Součástí každé domácnosti, instituce, restaurace, divadla, kina, školy, nádraží, města, sportovních areálů atd. jsou záchodová prkénka. Je to každodenně potřebná, všední věc, kterou běžně využíváme, ale neřešíme. Většinou ji více vnímáme pouze my, ženské, s hadrou v ruce a čistícími prostředky v druhé. Maximálně pánové mechanicky prkénko zvednou a hned zapomenou, že má jít zase dole. Pamatuji si doby, kdy jsme u babičky tuto vymoženost vůbec neměli. Na druhém dvoře stála budka, sbitá z prken, s dřevěnou, jednoděrovou lavičkou a tam jsme ve dne, v noci, v zimě, v létě usedali. Pokrok nastal, když se k nám dostal water closet a měl zvedací sedátko s poklopem. První bylo dřevěné, ale ne u nás. Dodnes si myslím, že všechna sedátka byla škaredě zelená, někde možná bílá. Po letech jsme měli světle žluté a kdosi známý růžové, nebo světle modré. Také se objevila prkénka ozdobená imitací dřeva. A to bylo vše. Nikdo jim nevěnoval žádnou pozornost, jež by se týkala designu či barvy.
    Vývoj jde opravdu rychle dopředu a proto jsem si dodnes myslela, že si mohu pořídit sedátko, jaké jsem si vysnila. V nové koupelničce, nová mísa bude mít novou desku. Ne nějakou tenkou, nesedící, lámající se /jaké máme v práci/, ale pěkně bytelnou se vzorem, který perfektně zapadne do interiéru. Ještě musí splňovat podmínku našeho nejmenšího. Přeje si mechanismus pomalého sklápění. Jak snadné. Dnes jsme tedy zajeli do velkého obchodu, ve kterém mají tolik druhů, barev a systémů sedátek na WC, že by v tom byl čert, aby to bordó prkýnko s pomalým sklápěním neměli. Neměli. Opravdu neměli. Ta červená prostě neodpovídala mé představě. Ani mě moc nezajímala, protože jsem zahlédla krásné, lesklé, šedobílé sedátko s vyobrazením velkých kapek vody. A to by se k nám úplně přesně hodilo. Dokonce splňovalo podmínku mé lásky. Už jen stačilo zavolat prodavače, aby nám ho podal. U nás ale není vše tak snadné, jak to na první pohled vypadá. Pan prodavač byl starostlivý a nebo se nudil. Určitě proto se nás zeptal na míru a tím začal úpadek mého snu. No jasně, ještě jsem říkala mémo zlatíčku, ať to nezapomene změřit. Ale co by měřil, když dělají jen dva typy. Menší a větší. To zjistil, když jsme kupovali novou mísu. Do té doby jsme ani netušili, že kromě dětské a dospělé velikosti mohou mít záchodové mísy ještě rozměrové rozlišení v jedné kategorii. Zjistila jsem, že pouhým okem u tohoto typu zboží, nerozliším 4 cm. Ani můj poklad to nedokázal a byli jsme oba někde blízko kameninového otvoru nové i staré mísy. Tak jsme se nechali poučit o optických klamech a systémech připevnění a umístění šroubů. Myslím si, že zbytečně. Až budeme potřebovat nové sedátko, bude určitě zase vše jinak. Ale pro současnou chvíli víme jedno. Potřebujeme záchodové prkýnko a jsme nuceni brát to, co je. Výběr je, ale pro druhý, delší typ. Pro náš menší si moc vyskakovat nemůžeme. Bílé, hnědé, světlá dýha, načervenalá dýha. Pomalé sklápění dýha. Vývoj tímto směrem nešel vůbec rychle. Mám pocit, že se zastavil, ještě než začal. S myšlenkou, že se poohlédneme jinde, jsme koupili jeden květináč a reflexní vestu a zadumáni nad novou situací jsme se vrátili domů.
    Tam jsem sedla k počítači a vydala se na net  popřít právě zjištěné informace. To, co jsme viděli a slyšeli, nemůže být pravda. Určitě najdu to, co chci. Našla jsem, ale ne to, co potřebuji, nýbrž opak. Ano. Všechny e-shopy mi potvrdily filosofii kamenného obchodu. Budu ráda, když červená třešeň, vyrobená z jasanu a vytvarovaná do WC sedátka bude sedět k barvám naší nové, chaloupkové koupelny. Z výběru, který se zúžil na čtyři vzorky, je totiž favorit.
    Vše se vyvíjí. Vše se vyvíjí velmi rychle. Jen ta tolik potřebná sedátka na menší záchodové mísy jsou všem výrobcům pěkně u ....... .