Z deníčku učitelky

30.06.2015 14:38

    Můj milý deníčku, je úžasné, že jsem přežila další školní rok, jen mi trošičku vadí, že jsem o rok starší. Vlastně má léta nejdou od narozenin po narozeniny. Má léta se počítají podle školních roků. Ale víš co, deníčku? Nevadí. Co mi vadí je, že všichni, kteří mě víceméně neznají, si myslí, že prázdniny jsou něco záviděníhodného. Nejsou. Když jsem dnes navštívila pár obchodů, ve kterých běžně nakupuji, slyšela jsem věty typu: Nojo, ty /vy/ už máš/te/ prázdniny. V ten moment všichni nakupující věděli, že jsem ta, která se bude dva měsíce flákat. Je dobré, že si mě i prohlédli, lépe si mě zapamatují. No a co! Tak nebudu pít kafíčko ve škole, ale doma. Škoda, že nikoho nenapadne, že se mohl rozhodnout stejně jako já a vystudovat tu patřičnou školu, jež dá v praxi tolik možností, které jinde nejsou. Jsou to prázdniny, prázdniny, ředitelská volna, zkrácené vyučování, pohodové popíjení kávičky, pozdější vstávání, brzké návraty domů. Vždyť přece všichni chodili do školy a všichni nyní mají právo vědět a hodnotit, jak to s těmi učiteli je. A právě teď nastal jeden den v roce, kdy všichni opakují slovo prázdniny. Pěkné slovo. U někoho vyvolává pousmání, u někoho zasnění a u někoho zuřivost. Zuřivost nevyvolává u učitelů. Ti, zničení neustálým odoláváním školní demokracii, změnám, které mění změny, neustálým vzděláváním se, náročnou prací se žáky a přestávkami, prožitými na dozoru s krajícem chleba v ruce, jsou rádi, že to celý rok vydrželi bez ztráty zaměstnání.
    Kdyby všichni, kteří si mě měří pohledem při slovu prázdniny, věděli, jak mi je prázdno první den prázdnin. Vždy mě napadá otázka:"A co teď?"  Najednou se musím přesměrovat na jiný druh bytí. V podstatě je to několik fází. Nejdříve dojde aktivní odpočinek. Potom přijde pasivní odpočinek a nakonec přijde duševní příprava na další školní rok. Poslední fáze - přípravný týden.
    A jaké ty prázdniny vlastně budou? Budou stejné jako každý rok. Určitě budeme mít doma i na chalupě uklizeno, navařeno, zavařeno. Uvidím se s přáteli, na které nemám během roku čas. Několikrát se stanu řidičem pro potřeby rodiny a konečně se taky někam podívám.
    A jak tedy mé velké volno začne? Jen tak pro ilustraci. Prázdniny sice začínají až zítra, ale už mám meruňkovou marmeládu ve sklenicích, zelný salát v ledničce, maso na šťávě v hrnci, zašité plavky ve skříni, vyrobené domácí těstoviny na plechu a dvakrát zametenou podlahu v kuchyni.
    Můj milý deníčku, myslím si, že teď si zasloužím presíčko a potom popřemýšlím jestli mám žehlit, nebo to nechám na prázdniny.
Tvoje neunavená, neúnavná učitelka.