Začaly

    Tak tedy ty vytoužené prázdniny začaly. Začaly úplně stejně jako každý rok po posledním školním týdnu, který bývá docela náročný a hektický, ale mám ho nejraději. Mám ho nejraději, jelikož se to očekávané volno přibližuje, ale ještě se nezmenšuje. Je to prostě takové pocitové, vnitřní, neurčité těšení se. A potom to 1. července přijde. 1. července to přišlo a já jsem si jen tak cvičně zajela do práce dokončit v tichu školní budovy nějaké restíky. 1. července se chodí do práce velice dobře, protože to už nemusím, to chci a je jen na mně, jak dlouho tam budu. No, nebyla jsem tam nějak extra dlouho, ale to, co jsem potřebovala udělat, jsem udělala, a teprve potom mi začaly prázdniny i s poznámkami prodavaček v obchodě typu:"No jo, vy máte už volno." /Jako každý rok./ Ano mám volno a mohu si dělat co chci.
    A co jsem tedy chtěla dělat? Chtěla jsem uklidit chalupu, posedět s přáteli, ostříhat levanduli a růže, uvařit několik jídel, upéct nějakou tu buchtu, vyřídit pár telefonátů, vyprat několik praček prádla, prádlo pověsit a zase dát ze šňůr dole, vyčistit myčku a pračku, nakoupit, pozalévat kytky, ostříhat svého chlapce, vykoupat se v bazénu a poležet na sluníčku.
    Ne, že bych opravdu chtěla vykonávat úplně vše vyjmenované, jenže nedalo se jinak a některé aktivity se mi jen tak připletly pod ruce.  Po pravdě musím napsat, že páteční posezení s přáteli a sobotní návštěva našich jiných kamarádů bylo to pravé zahájení klidu, pohody a volna. Sice tomu předcházelo nějaké to chystání, jenže chystání patří k věci a už při této činnosti se mi dělá velice dobře. Říká se tomu těšení se. Ono se to všechno do ledničky a na stůl nějak nachystá a potom se jen sedí, mluví, doplňuje, popíjí a uvolňuje. Po uvolňovací fázi se zase sbírá, odnáší, sklízí, utírá, umývá. Ale to jde úplně samo, protože se do této činnosti promítají vzpomínky na právě uběhlé chvíle, na slova, která padla a na informace, které byly podány. Prostě, nemá to chybu a nemělo to chybu.
    Dnes je pondělí ráno, čtvrtý den prázdnin a já si opět mohu dělat jen to, co chci. Začala jsem si dělat co chci dvojitým presíčkem a psaním, protože potom "budu chtít" uklidit byt, zajet na nákupy, připravit nějaké jídlo, oprat chlapcovy sandály, zalét kytky, vytřídit papír a plast a možná mě při mém chtění ještě něco inspirujícího napadne a potká.
    A tak pěkně ty prázdniny, které nedávno začaly, pokračují a já tedy přeji všem, kteří se ve čtení dostali až sem, nechť mají mají pěkné léto, odpočinkovou dovolenou a vzkazuji, že uklízet se dá lehce i mimo pracovní volno. Z toho plyne, že prázdniny nám nemusí nikdo závidět, obzvlášť, když jeden je doma a druhý v práci. Možná trošičku tomu, co je doma, jelikož si dělá jen to, co chce. Například já. Možná trošičku tomu, který je v práci a jeho práce je i jeho koníčkem. Například můj chlapec.