Znojmo, vidím tě dvojmo

    Ne já, ale ti dva muži, kteří se potáceli ulicemi města a nakonec skončili u jedné kavárničky, to tak viděli. Skončili společně, ale každý jinak. Ten mladší se držel na nohách dokonce v záklonu, když si přihýbal z plastové láhve. Ten starší se chtěl posadit a posadil se. Sice ne na židli, ale proletěl těsně kolem ní na zem. Asi to byli kamarádi v akci. Zaválení byli stejně, výrazy tváří také naprosto identické, ale elánu měl každý jinak. Starší polosedě ležel, něco mumlal a mladší, po jejich vyhazovu servírkou, mu pomáhal na nohy. Zvládli to. Líbí se mi, když starší má oporu v mladším a může se na něho spolehnout. 
    Toto vše jsem viděla na vlastní oči ve městě okurek, kam jsme byly s přítelkyněmi pozvány naší skvělou hostitelkou. Pozorovací scéna byla vyloženě nahodilá, nikoliv připravená v bohatém programu, ke kterému patřil skvělý gulášek, vynikající koláčky, úžasné skořicové rohlíčky, výborné víno, krásná noční hvězdnatá obloha a výlet již do výše zmiňovaného města. I na výletě přišla nějaká ta milá překvápka. Například, když šla jiná kamarádka kupovat lístky na vláček, a místo nich přinesla každé malou dvoudecovou lahvinku chlazeného vínečka na vláčkovou cestu horkým městem. Nebo zastávka na zmrzlinu v jakési malé obci. To nebyla jenom taková nějaká obyč sladkovodová hmota. To byla našlehaná, smetanová, lehoučká, chladivá, rozplývající se dobrůtka, které jsem si musela dopřát dvakrát. Nemluvě o zážitkové chalupě, ve které jsme byly hosty a cítily jsme se jako doma.
    Zážitková chalupa má totiž kromě obytných místností ještě "sejpku", ve které jsou šaty, knihy, desky pravděpodobně z dob první republiky. Tak být u někoho na návštěvě a projít muzeem se mi ještě nestalo. Bylo to nečekané, zajímavé, pěkné a nevšední..
    A tedy:Ještě jednou děkuji hostitelce a těším se na setkání přesně za rok, jen na jiném místě.
Také zdravím vás děvčata, která jste nemohla přijet a doufám, že se potkáme příští rok v naší vesnici.