Ztráty a nálezy

    Tak já se tady na stránkách cachtám jaká jsem hospodyňka, jak má u nás každá věc své místo a jak mě můj chlapec vyvádí z přesně nastavených vzorců. A určitě z toho důvodu mi život přichystal takovou malou schovávačku, aby mi nos netrčel příliš vysoko. No, už netrčí vůbec. Je z něho zase splasklá klasika, ničím se nevymykající. A vůbec. Pochopila jsem. Příště si budu dávat pozor na to, co tvrdím.
    V tomto případě  ti živote děkuji, že mě nenecháváš zpychnout. Děkuji ti , že mě neustále vedeš k pokoře, k pochybám a v pravou chvíli růst mého ega dokážeš zastavit.
A jako poděkování za to, co pro mě děláš, vypíši se zcela z toho, jak to může být i jinak.
    Už se vám někdy stalo, že nemůžete něco najít? Věřím tomu, že vám určitě ne. A nebo ano? To by mě docela potěšilo, protože mně se to stát umí, ikdyž vím naprosto jistě, kde co má své místo. Občas hledám, pro oči nevidím, hlásím ztrátu a pak jen čekám ve frontě u nálezů.
    Poslední poučení a čekání vychází ze zmizení pánských plavek. Kde mám v lednu lyže vím naprosto jistě, ale kde má můj chlapec v lednu plavky, je záhadou. A že zrovna nepotřebuji lyže, ale on potřebuje plavky, je zcela jasné. Co se asi tak v lednu hledá? A podat mu je, není přece u nás žádný problém. V tomto jsem si vsadila na jistotu a prohrála. Naprosto suverénně jsem zamířila na jediné místo v naší chalupě, kde vždy všechny plavky odpočívají. Šla jsem tedy pro plavky. Pro velice pěkné plavky. Takové jakoby plátěné, modré s jinou modrou a nohavičkou tak akorát. A abych nezapomněla, na boku mají tři bílé, svislé pruhy. Ne čtyři, ale tři. Tak pro tyto plavky jsem sáhla do plavkového hnízda a ony tam nebyly. Okamžitě jsem ve skříni projela všechny textilní  hraničky, košíčky a nic. S mírným neklidem jsem si říkala, že když nejsou tady, budou uloženy mezi plavkami doma. Nebyly. Nebyly ani vedle, ani nad tím, ani pod tím. A potom že vím, kde co je. K přesnému určení jejich výskytu mi nepomohla ani škodolibá věta mého zlatého chlapce, že on přece tyto věci neuklízí, že to je moje parketa. Měl pravdu. Je. Dopřála jsem mu tu malou satisfakci naprosto srovnaná. No, co už.
    Takže závěrem hlásím jednu těžce nahraditelnou a nevysvětlitelnou ztrátu a zároveń doufám, že se časem objeví v nálezech. To znamená, že ze ztráty se stane nález. Přece ztráty a nálezy patří k sobě. Navíc věřím, že až plavky budou chtít, ukážou se samy a přesně v té době, kdy je zrovna nebudeme chtít my. To možná zas budeme hledat něco jiného.
                                                                       

                                                 Podotýkám:"Ty žabky na fotce už nenajde nikdo."